|
Prvopočátky stavebního spoření můžeme najít v roce 1775 v Anglii. Za vznikem první stavební spořitelny s názvem Building Society, jenž byla otevřena v Birminghamu, stáli nepříliš bohatí občané, kteří se rozhodli vymyslet systém, jak společně financovat své bydlení.
Systém společného financování byl velmi jednoduchý. Lidé, kteří si chtěli postavit vlastní dům, začali společně přispívat do fondu. Po naspoření určité částky se rozhodlo, kdo své vlastní bydlení potřebuje nejdříve a dostane tak všechny peníze z fondu. Tento člověk poté už nespořil, pouze platil splátky. Systém fungoval tak dlouho, dokud si vlastní dům nepostavili úplně všichni, kteří přispívali do společného fondu.
Základy stavebního spoření, jak ho známe v dnešní době, ale byly položeny až pastorem von Bondeschwinghem v německém Bielefeldu v roce 1885. Jeho myšlenka oslovila mnoho lidí a stavební spoření tak dostalo nálepku dostupnosti téměř pro všechny.
Opravdový rozkvět ale zažilo stavební spoření až po první světové válce, přesněji mezi roky 1924 – 1925, kdy byla obnova či výstavba bytů v plném proudu. Velkou měrou se na rozmachu stavebního spoření podílel Georg Kropp, který v roce 1921 založil sdružení Společenství přátel. Jeho sdružení vybíralo od svých členů příspěvky a z nich následně financovalo domy a byty. Kropp začal sklízet úspěchy téměř okamžitě, už po třech letech byly z jeho Společenství přidělovány peníze na byty.
Zásadní změnu přinesl konec 30. let. Doposud se totiž peníze na nové bydlení přidělovaly losem. Společný fond nemohl v krátkém období pokrýt náklady na bydlení pro všechny a tak se losem vybírali „šťastlivci“, kteří dostávali peníze v krátké době. Od konce 30. let však bylo losování nahrazeno novým kritériem – a to takzvaným hodnotícím číslem.
Hodnotící číslo má zásadní význam pro přidělení či nepřidělení peněz na bydlení. Vypočítává se složitým vzorcem, který obvykle zahrnuje výši cílové částky, délku spoření nebo objem vložené částky.
Stavební spoření se v Německu stalo velmi oblíbeným už po první světové válce, zásadní nárůst nových klientů však přišel až po roce 1948 - v zemi totiž chybělo 6 miliónů bytů a stavební spoření pomohlo problém s byty v relativně krátké době z velké části vyřešit. Vedlejším efektem nové bytové výstavby byl také obrovský hospodářský růst, který znovu oživil a nastartoval válkou zcela zdecimovanou německou ekonomiku. Nejjasnějším příkladem je počet uzavřených smluv. V roce 1948 jich bylo „pouhých“ 300 tisíc, ale v roce 1971 si smlouvu o stavebním spoření uzavřelo neuvěřitelných 12 miliónů lidí.
Stále zvyšující se zájem o stavební spoření se v Německu zastavil v 80. letech, poptávka po bytech začala klesat a celé odvětví zažívalo v následujících deseti letech stagnaci. Lidé se začali o byty zase zajímat až na začátku 90. let. V tomto, pro stavební spoření, nepříliš příznivém období se ale produkt rozšiřuje do dalších zemí – největší „boom“ zažívá v sousedním Rakousku.
